Historie Chemických věd

  1. Chemie v Prehistorii
  2. Starověk
    1. Čínská chemie
    2. Řecko
  3. Středověká Alchymie a vědecké základy 15.-18.století
    1. Osobnosti středověké alchymie
  4. Moderní doba
Chemie jako věda se začínala vyvíjet, i přes to, že se to nezdá, již v 7. a 8. tisíciletím před naším letopočtem, tedy v prehistorii. S trochou nadsázky by se dokonce dalo říct, že první chemickou reakci ovládl člověk již před 400 000 lety - hoření, Prvotní "komplexnější" poznatky se ale netýkaly chemie jako takové, ale především a pouze jednoho jejího odvětví - metalurgie. S tím souvisí objev a využívání prvního kovu - mědi ( př.n.l.) a následně i výroby bronzu ve 3. tisíciletím před naším letopočtem. Nakonec studium kovů vedlo až k vynálezu železa (4000př.n.l. - Indie a Mezopotámie), které zahájilo a pojmenovalo i předposlední etapu pravěku - dobu železnou.

Starověk

Další základní poznatky z Chemie se začaly formovat především ve starověkých říších - zejména vŘecku a Číně

Čína

Čínský přínos pro chemii sestával hlavně ve vynálezu střelného prachu(domníváme se, že objevitelem se stal kuchař, který při přípravě pokrmů experimentoval s přísadami tak dlouho dokud mu jídlo doslova neexplodovalo)

Avšak pro chemii v Číně nastal bohužel úpadek v 6. století n.l., kdo ví, jaké zvláštní koření by ještě mohlo vzniknout...

Antické Řecko

Starověké Řecko přineslo naopak převážně jen teoretické poznatky - nejvyšší měrou se o ně zasloužil filosof Demokrytos , který pojmenoval elementární částečku hmoty - Atom (kdyby jen tušil, že i když se kladivem rozbít nedá, tak přece jen obsahuje menší dílčí složky...)

Středověká Alchymie a vědecké základy 15.-18.století

Další forma, jež na sebe ranná chemie vzala se jmenuje Alchymie. Vyvíjet se začala na Arabském poloostrově - hlavně díky muži jménem Abú Abduláh Džabír(evropská modifikace - Geber), jehož spisy položili základ Evropské Alchymii(viz. níže)

Alchymie v Evropě

Prvotním pilířem poznatků z tajemné alchymie se staly Džabírovi spisy - díky těmto pevným základům se mohly vědomosti neustále rozrůstat a alchymií se zabývalo stále více a více lidí. Někteří brali tento obor ze střílzivého vědeckého hlediska, jiní jako možnost snadného výdělku (Například císař Rudolf II. se proslavil svojí štědrostí k "mudrcům", které na svém dvoře přechovával)) a mnozí jen z důvodu objevení tajemných vynálezů - například "kamene mudrců" nebo metody přeměny kamene ve zlato.