zpět na historii chemie

Carl Wilhelm Schneele (1742-1789)


Carl Wilhelm Scheele byl švédský lékárník a badatel, žijící v letech 1742 - 1786. S jeho jménem je spojeno snad nejvíce objevů v dějinách chemie. S primitivním vybavením izoloval a určil mnoho látek (kyseliny fluorovodíkovou, jablečnou, vinnou, citronovou, šťavelovou; glycerol, acetaldehyd, oxid barnatý, molybden, wolfram), dále oběvil bělicí účinky chloru, oxidační vlastnosti manganistanu draselného, navrhl výrobu sody a fosforu. K jeho nejvýznamnějším objevům patří objev kyslíku ("ohňového vzduchu"). Připravil ho několika způsoby - rozkladem oxidu rtuťnatého, reakcí oxidu manganičitého s kyselinou sírovou, rozkladem dusičnanů aj. O kyslíku věděl, že je součástí vzduchu a že se z něho dá odstranit adsorpcí. První pokusy začal pravděpodobně již v roce 1771, ale zprávu publikoval až v roce 1777, tedy o tři roky později než anglický kazatel, učitel řečí a přírodovědec Joseph Pristley (1733 - 1804). Pristley objevený plyn nazval "deglogistonovaný vzduch" a prokýzal, že se spotřebovává při spalování i při dýchání. Scheele i Pristley byli flogistonici. Dosah jejich objevu, který připravil "chemickou revoluci", zhodnotil až ve své teorii hoření A. L. Lavoisier.