Osmóza

Eukaryota obecně
Eukaryotická buňka
Rozmnožování eukaryot
Buněčný cyklus

Difůze

>V tomto směru ->; difundují látky tak dlouho, dokud
se jejich koncentrace nevyrovná. Proces je stejný u látek např. solí
rozpuštěných ve vodě nebo třeba i u kyslíku obsaženém v kompostě.
SEMIPERMEABEL: představuje bariéru, která má tady však
takové parametry, že jí difundující látky mohou projít.
Základem všech osmotických jevů je fyzikální jev zvaný difuze popisující proces rozptylování látek v prostoru. Veškeré látky mají tendenci přecházet z prostředí se svou vyšší koncentrací do prostředí s nižší koncentrací. Přirozenou vlastností látek je, že se pokud se její částice mohou pohybovat (molekuly v nehybném roztoku se pohybují na základě brownova pohybu) tak se rozptylují do celého prostoru, kterého mohou dosáhnout a postupně ve všech jeho částech vyrovnají svou koncentraci. Říkáme, že látky difundují.
Chemickou podstatou, podle druhého termodynamického zákona je, že chemický systém vždy zvyšuje svou entropii neboli míru neuspořádanosti svého systému, čímž dospěje ke stavu s nejnižší vnitřní energií..


Osmotické jevy v buňce

Na základě difůze se buňka jinak chová v prostředí s vyšší koncentrací rozpuštěných látek (hypertonickém) než v buňce samotné a jiné procesy vyvolá prostředí na rozpuštěné látky chudé (hypotonické). Buňka je ve vztahu k okolnímu prostředí díky polopropustné membráně poměrně otevřený systém, tudíž stejně jak vše ostatní spěje ke stavu co nejvyšší entropie a vyváženosti mezi prostředím vnitřním (cytoplazma) a vnějším. Buňka se tedy může nacházet v 3 typech prostředí: