Rozmnožování Eukaryot

Eukaryota obecně
Eukaryotická buňka
Buněčný cyklus
Osmotické jevy v buňce
Rozmnožování je základní podmínkou přežití a růstu jakéhokoliv organismu. Všechny buňky se množí dělením, při kterém vznikají z buněk mateřských buňky dceřinné. Dělení na úrovni eukaryot probíhá ve dvou fázích:
  1. Dělení jádra (karyokineze) - dělení samotné buňky předchází tzv. karyokineze, kdy dojde k rozdělení jádra. Děje se tak třemi způsoby:

    • Amitóza (přímé dělení) - přímé dělení buněčného jádra zaškrcením, nedojde k diferenciaci chromozómů, tudíž není zajištěno rovnoměrné rozmístění genetické informace. Děje se většinou pouze u jednodušších -např prokaryot organismů nebo vysoce specializovaných buňek.

    • Mitóza (nepřímé dělení) - skládá se ze 4 fází (popsány níže). Slouží k vytvoření dvou identických kopií (dceřinné buňky) původní buňky (mateřská). Buňka toto dělení provádí přibližně jednou denně.
      1. Profáze
      2. Metafáze
      3. Anafáze
      4. Telofáze

    • Meióza (redukční dělení) - buněčné dělení, při kterém dochází k produkci buněk se zredukovaným počtem chromozómů, z buňek diploidních (2n) vznikají haploidní (n). Utvořené buňky se specializují na pohlavní rozmnožování, nazývají se buňky pohlavní (= gamety) a zredukovaný počet chromozómů zaručuje rozdílnou genetickou výbavu potomků.
        Dělení probíhá ve 2 fázích:

    • Dělení buňky (cytokineze) - následuje po telofázi, v buňce již existují 2 jádra, některé organely se rozpustily na menší části (např. golgiho komplex..), aby došlo k jejich rovnoměrnému rozmístění v dělící se buňce, jiné, kvůli vysokému počtu tento proces provádět nemusely (semiautonomní organely, ribozómy). Buňka mateřská se dále rozdělí na 2 buňky dceřinné - dělení může probíhat různými způsoby

Mitóza

Nejběžnější způsob dělení jádra eukaryotických buněk, zabezpečuje vytvoření dvou dceřinných buněk z původní buňky mateřské, které mají identickou genetickou výbavu. Sestává ze 4 fází, kterým ještě v S fázi buněčného cyklu předchází replikace chromozómů, aby byla zabezpečena stejná genetická výbava u obou vzniklých dceřinných buněk. Jednotlivé fáze jsou popsány níže:
  • Profáze - dojde k rozpuštění jádra. Chromozómy se zkracují, zhušťují a stávají se pozorovatelnými. Centrioly, cytoskeletární buněčné organely, se přesouvají k pólům buňky, začínají se tvořit mikrotubuly dělícího vřeténka.







  • Metafáze - chromozómy se seřadí v ekvatoriální (rovníkové, středové) rovině buňky. Od centriol na pólech se k nim natahují mikrotubuly dělícího vřeténka, až dojde k jejich uchycení na chromozomy.







  • Anafáze - mikrotubuly dělícího vřeténka se začínají zkracovat, dojde k podélnému rozdělení chromozómův místě centromery. Chromatidy jsou zkracováním mikrotubulů přitahovány k opačným koncům buňky







  • Telofáze - identické chromatidy se již nacházejí v opačných částech buňky, dělící vřeténko s centriolami zaniká. Okolo chromozómů, které se opět začínají rozpouštět a přestávají být viditelné, se vytváří jaderná membrána. Uprostřed buňky se podle toho, jestli se jedná o buňku rostlinnou nebo živočišnou vytváří buď přepážka z buněčné stěny (rostlinná) nebo se buňka v ekvatoriální části zaškrcuje(živočišná). Následuje cytokineze (popsána výše).


Animace mitózy:



Meióza