Vznik života

Již od pradávna se lidé zabývali otázkami: Jak vznikl život? Odkud pocházíme? Zvědavost je lidskému rodu vlastní... bez ní bychom nyní ještě žili v jeskyních. Vzniklo mnoho domněnek a teorií vysvětlujících vznik života, ale až do 20. století se žádná z nich nezakládala na objektivních vědeckých důkazech. I v dnešní době neexistuje obecně přijímaná teorie, stále existuje mnoho odpůrců, neboť ani teorie evoluční abiobeneze nevysvětluje vznik složité makromolekuly jako je DNA v tak krátkém čase. Nahlédněme do škály "vysvětlení" vzniku života... možná, že se Vám některá z následujících teorií bude zamlouvat, možná také ne....je na vás, které z nich budete nakloněni, protože původ a jedinečnost života pro nás zůstává stále záhadou...

Myšlenka má svůj původ již u starověkých filosofů, předpokládá vznik organismů přímo z neživé hmoty. Toto přesvědčení dosahovalo v dřívějších dobách velké popularity, neboť pro něj svědčila řada "zřejmých důkazů": Hnijící maso se brzy pokrylo mušími larvami atp. "Důkaz" vyvrátil až v roce 1668 jistý italský lékař Francesco Redim, který předvedl, že pokud zakryjeme maso tak, aby k němu nemohly mouchy, jejich larvy se neobjeví.

Koncem 18. století již teorie naivní abiogeneze pomalu upadala v zapomnění, ale stále existovalo množství argumentů, které drželo nad vodou několik skálypevných zastánců. Víno totiž kvasilo, přestože jste nádobu s hroznovo šťávou zakryli kusem látky; to vedlo k názoru, že kvasinky vznikají spontánně. Konečnou ránu samoplození buněk zasadil v 50. až 60. letech 19. století francouzský chemik Louis Pasteur, který řadou důmyslných pokusů prokázal, že vzduch je sám o sob plný mikroorganismů, které mohou kvašení způsobit.

Zde se jedná spíše o skupinu různě modifikovaných teorií, které vycházejí z jediného společného bodu - život na Zemi vznikl zásahem nadpřirozené síly,např. Boha. K přírodovědcům zastávajícím ideu stvoření patřily v minulosti tak význačné osobnosti jako Carl Linné, R. Hook nebo Jean Baptiste Lamarck aj. Kreační hypotézy mají dodnes mnoho zastánců, i když v současné době je u mnoha z nich patrná snaha sloučit věčné soky - evoluční a kreační teorii - do jediné. Nejvýznamnějším představitelem tzv. křesťanského evolucionalismu byl P. Theilard de Chardin.

Skalní odpůrci evoluční abiogeneze a evoluce podle vědeckých vysvětlení nedávno přišli se zbrusu novou teorií nepopírající darwinowské principy, ale tvrdící, že život by nikdy nevznikl a nevyvinul do tak složitých a rozmanitých forem, jak ho známe dnes, bez boží intervence. Zastánci Inteligentního designu tedy předpokládají, že by nedocházelo k evolučnímu vývoji bez současných zásahů vyšší moci. Svoje tvrzení často argumentují složitostí bakteriálního bičíku, který se nikdy nemohl vyvíjet a zdokonalovat pouhými náhodami a mutacemi, neboť bez kterékoliv dílčí složky by nefungoval. Ale opomíjejí fakt, že kdysi mohl mít úplně jiný účel a až následně se adaptoval...

Panspermickou teorii rozpracoval na počátku minulého století švédský chemik S. Arrhenius. Předpokládal, že život je rozšířen po celém vesmíru ve formě zárodků (kosmozoí), které když dopadnou na vesmírné těleso s podmínkami vhodnými pro život, rozvinou se do vyšších forem života. Myšlenka ale naráží na jeden zásadní problém v podobě vesmírného záření, které by pravděpodobně jakékoli takové zárodky zahubilo. V dnešní době se objevuje poněkud upravená teorie "řízené panspermie", se kterou přišel nositel Nobelovy ceny Francis Crick. Podle něj za rozšíření kosmozoí do vesmíru mohou vyspělé civilizace, které je uzavřely do bezpečí kosmických lodí a uchránily je tak před zhoubným zářením. Důvodem pro vznik upravené verze panspermické teorie je podle Francise Cricka složitost genetického kódu, pro jehož evoluci nebylo na Zemi údajně dost času.

Dnes nejvíce rozšířená a taky nejpravděpodobnějsí domněnka přepokládá vznik života postupným vývojem z neživé hmoty přímo na Zemi (autochonně), proto bývá také označována jako teorie autochonní abiogeneze.

Evoluční proces vzniku života zahrnuje dvě stránky:
• materiálovou (chemickou evoluci), zabývající se vznikem stavebních látek živé hmoty - největšími průkopníky byli Američan Stanley Miller a španěl Joan Oró, kteří dokázali, že za určitých podmínek ze sloučěnin nalézajících se na zemi v době předpokládaného vzniku života mohly vzniknout základní biogenní sloučeniny - aminokyseliny
• informační (biologickou evoluci), tj. vznik buněk a jejich vývoj až po dnešní dobu. Jde o hypotézu, tj. základní dogma molekulární biologie, jejíž jednotlivé fáze lze laboratorně modelovat za podobných podmínek, které pravděpodobně existovaly v historických obdobích vývoje zemské kůry. Jde o teorii nevratného procesu, teorii otevřenou, která je dalšími fakty a poznatky experimentů neustále doplňována, opravována a zpřesňována. Evoluční abiogenezi je věnována celá jedna kapitola