SLOVNÍČEK

A

abiogeneze evoluční teorie vzniku života z neživé hmoty samooplozením, rozlišujeme naivní abiogenezi s kterou přišel již Aristoteles a evoluční abiogenezi - nejdůležitější teorii geneze života, která vzešla z hlavy A.Oparina a je podložena mnoha důkazy.
adaptace přizpůsobení/přizpůsobování změněným podmínkám prostředí, může být evolučního charakteru
adheze přilnavost vody ke stěnám cév
aeroplankton drobné organismy vzplývající ve vzduchu a odnášené vzdušnými proudy
akineta nepohyblivá spora sinic schopná přetrvat nepříznivé podmínky prostředí
aktivační energie energie, kterou je třeba dodat molekulám výchozích látek, aby mezi nimi došlo k chemické reakci
amenzalismus -vztah mezi dvěmi populacemi, kdy jeden druh = inhibitor negativně působí na druhý = amenzál a nepřináší mu to žádný užitek (např. sinice vypouští do vody toxiny zabíjející bezobratlé živočichy, stádo migrujících savců rozdupe hnízda jiných živočichů...)
aminokyselina - molekula obsahující karboxylovou a aminovou funkční skupinu. Základní stavební látka všech bílkovin (pouze alfa-L-aminokyseliny). Existuje 20 druhů alfa-L-aminokyselin, z nichž 14 si člověk dokáže syntetizovat, ale 6 je esenciálních, proto je nutnost přijímat je v potravě
anabolismus (asimilace) skladné procesy, syntéza složitých organických molekul, z jednoduchých látek se vytvářejí látky složitější, děje endergonické (energie se spotřebovává), např. fotosyntéza
anafáze třetí ze čtyř fází buněčného dělení mitózy
Annelida latinský název pro kmen kroužkovců
antheridium (pelatka) samčí pohlavní orgány u vyšších rostlin
antibiotika látky produkované různými druhy bakterií a hub, schopné potlačit růst jiných mikroorganismů
antigenní proměnlivost virus mění povrchové molekuly, díky tomu je imunitní systém schopen zničit jen část virové populace, viry s jiným typem molekul přežívají - imunitní systém není schopen infekci potlačit
antikodón trojice nukleotidů na tRNA, pomocí komplementarity bazí se napojují na mRNA - syntéza bílkovin
asimilace přeměna jednoduchých látek v látky složitější; viz také fotosyntéza
autogamie samooplození – znovuspojení dvou jader vzniklých dělením z jednoho výchozího jádra (např. u některých výtrusovců)s
autoregulace schopnost živých systémů přizpůsobovat se změněným podmínkám prostředí
autospora nepohlavní výtrus jednobuněčných řas ve tvaru dospělé buňky, vytvořený uvnitř blány mateřské buňky
autotomie odvrhování částí těla, které se poté ještě hýbou za účelem odlákání nepřítele
autotrofie schopnost organismu vytvářet organické složky těla z anorganických látek, u zelených rostlin a některých bakterií využitím sluneční energie (fotosyntéza) nebo energie anorganickou oxidací (tzv. chemosyntéza)
azotobakter bakterie žijící samostatně a využívající vzdušný dusík nezávisle na jiných organismech


B

bičík pohybový orgán některých prvoků (bičíkovců), bakterií, součást ocásku spermie
biocenóza = společenstvo soubor různých druhů populací obývajících určité území, biotop
bionomie nauka o způsobu života určitého druhu organismu. Zahrnuje jeho životní cyklus, výživu, rozmnožování, vývoj atd.
biotop životní prostor organismu nebo společenstva, biotop daného druhu zahrnuje podnebí, půdní podmínky i vlivy ostatních organismů, shrnuje abiotické i biotické činitele prostředí
bivalent útvar vznikající v buněčném jádře podélným přiložením a vzájemným spojením odpovídajících si homologických chromozómů v průběhu meiózy
blastula vývojové stadium mnohobuněčných živočichů, které vzniká rýhováním jejich vajíčka z moruly (vycestováním jejích vnitřních buněk k povrchu). Obvykle představuje kouli, která má na povrchu jednu nebo více vrstev buněk obklopujících dutinu zvanou blastocoel
blizna součást květu krytosemenných rostlin; horní část pestíku, na kterou se při opylení přichytávají pylová zrnka. Bývá bradavičnatá, lepkavá, má rozmanitý tvar
bobtnání (hydratace) navazování vody na koloidy (částice o velikosti 1-100 nm), tj. bílkoviny v cytoplazmě nebo polysacharidy v buněčných stěnách, uplatňuje se při příjmu vody kořenovými vlásky, u nižších rostlin, při klíčení semen atd.
borka nejsvrchnější vrstva kůry tvořená souvrstvím korku na obvodu kmene stromu
brachyblast zkrácený stonek nebo větévka rostliny (např. u modřínu)
buněčná stěna tuhá zevní vrstva rostlinných buněk tvořená hlavně celulózou; rostlinnému tělu dodává pevnost. Prostoupena jemnými kanálky, plazmodesmaty; vytvářejí cytoplazmatické spoje mezi sousedními buňkami
buňka = cellula – základní stavební jednotka všech živých organismů
buňka vaječná = vajíčko oosféra – nepohyblivá pohlavní samičí buňka sloužící k rozmnožování řas a mechorostů


C

Calvinův cyklus fotosyntetický cyklus – cyklicky uspořádaný sled na sebe navazujících enzymových reakcí při fotosyntéze rostlin, ve kterých se váže a redukuje ze vzduchu přijatý oxid uhličitý
Cefalizace umístění hlavních nervových zauzlin a smyslových orgánů, případně název evolučního děje jejich přemísťování.
cenobium specifický typ kolonie jednobuněčných řas tvořený buňkami jedné generace v počtu 2n, charakteristicky uspořádanými
centrioly párová buněčná tělíska, která se při buněčném dělení stávají póly dělicího vřeténka
centromera oblast chromozómu mikroskopicky pozorovatelná jako nápadné zúžení jeho struktury (tzv. primární konstrikce); pohybové centrum chromozómu a zároveň místo spojení obou chromatid chromozómu
centrozóm dělicí tělísko ležící v blízkosti jádra buňky; při buněčném dělení se dělí na dvě centrioly
cévnaté rostliny vyšší rostliny s vyvinutými cévními svazky v pletivech
cévice (tracheidy) část dřeva tvořená protáhlými na sebe navazujícími buňkami
cévní soustava otevřená krev je pumpována srdcem do těla, rozlévá se mezi orgány, není vedena cévami
cévní soustava uzavřená krev je uzavřena do systému cév, nevylévá se ven
cévy (tracheje)část dřeva vzniklá rozpuštěním příčných přehrádek mezi buňkami
cizosprašnost nutnost opylení rostliny pylem jiného jedince téhož druhu, aby došlo k vytvoření plodu
coelom pravá tělní dutiny u kroužkovců je přepážkami rozdělena na jednotlivé váčky
cytokineze dělení buňky
cytoplazma živý obsah buňky obklopující buněčné jádro a ohraničený cytoplazmatickou membránou; obsahuje buněčné organely a inkluze
cytoplazmatická/plazmatická membrána = plazmalema - polopropustná membrána na povrchu buňky. Tvoří ji lipidová vrstva s vnořenými proteinovými buňkami a receptory zajištujícími selektivní výměnu látek mezi buňkou a jejím okolím. Dokonalý mechanismus, který propustí jen látky pro buňku potřebné a vypouští pouze nedůležité. (zevrubný popis - viz. Wikipedie)
cytoskelet soubor různých typů vláken vytvářejících podpůrnou buněčnou kostru, která umožňuje též pohyb buňky a změny jejího tvaru
čeleď (latinsky familia) – jedna ze základních taxonomických kategorií hierarchické klasifikace organismů tvořená příbuznými rody
článkování (lat.segmentace) - rozdělení těla do víceméně shodně anatomicky stavěných článků = segmentů (opakují se v nich stejné orgány - např nervové zauzliny, vylučovací orgány, končetiny). Článkování můžeme pozorovat převážně u členovců, kroužkovců a drápkovců - u posledních dvou vyjmenovaných kmenů se občas vyskytuje i článkování nepravé - příčné zářezy v pokožce(tzv.nepravá segmentace) neodpovídá vnitřnímu článkování (3-14 zářezů/článek). Vyskytuje se u kroužkovců (mj. pijavky a pijavice) a drápkovců. P


D

dendrit= výběžek nervových buněk (lat. neuronů) sloužící k vzájemnému propojení neuronů a k přenosu nervových vzruchů detrit organické zbytky těl rostlin a živočichů v podobě malých částeček
difúze - při smíchání dvou kapalin rozdílné koncentrace mají částice tendenci putovat z míst s vysokou koncentrací do těch s nižší a tím pádem vyrovnávat koncentraci v celém roztoku. Tento děj probíhá jsou-li roztoky od sebe neodělené nebo oddělené propustnou membránou
diploidie standardní přítomnost dvou indentických sad chromozómů v jádrech somatických (tělových) buněk eukaryontních organismů (rostliny, živočichové). Každý chromozóm je přítomen ve dvou identických kopiích
dormance klidové období/stav snížené metabolické činnosti a jiných pochodů (např. růstu). Dochází k němu při odpočinku, hibernaci (zimní spánek) nebo naopak estivaci (letní spánek) nebo při zapnutí nouzového režimu organismu v důsledku nehostinnosti okolních faktorů (např. když semeno nemůže vyklíčit)
DNA = deoxiribonukleová kyselina - nositel dědičné informace nacházející se v každé živé buňce, příp. viru. Má schopnost replikace (čímž umožňuje reprodukci živých soustav), transkripce a translace, čemuž poskytuje návod na většinu buněčncých organel a procesy v buňkách probíhající (více v sekci genetika)
druh skupina jedinců, která má společný evoluční původ, stejné vlastnosti a nároky na prostředí, je izolovaná svým rozmnožováním od ostatních druhů (reprodukční izolace)
dřevo čás vodivých pletivrozvádí vodu a roztoky anorgaických látek od kořenů vzhůru
dvouděložné rostliny třída krytosemenných rostlin, jejichž zárodky mají dvě dělohy
dvoudomé rostliny rostliny, které mají samčí rozmnožovací orgány umístěné na jednom jedinci a samičí na druhém
dýchání respirace – příjem a spotřeba molekulárního kyslíku (O2) a výdej oxidu uhličitého (CO2)
dýchání rostlin příjem kyslíku, který je nezbytný k aerobnímu dýchání rostlin; do rostlinného těla vniká průduchy (lenticelami) a pokožkou


E

edafon společenství půdních živočichů (z největší části jde o mikroorganismy)
ekologická nika role a místo zaujímané organismem v ekosystému
ektoparaziti paraziti žijící na povrchu hostitele (např. v srsti)
embryo zárodek – počáteční stadium individuálního vývoje mnohobuněčných organismů, vznikající z oplozeného vajíčka
endocytóza mechanismus přenosu látek a částic z vnějšího prostředí do buňky
endokarp endocarpium – součást plodu, vnitřní část oplodí odlišné konzistence; bývá dužnaté nebo sklerenchymatické (např. pecka)
endoparaziti paraziti žijící uvnitř hostitele (např. v trávicím ústrojí)
endosperm zásobní pletivo uvnitř semena rostliny, zdroj výživy zárodku; vyskytuje se u nahosemenných a krytosemenných rostlin
entropie - označuje míru neuspořádanosti systému, každá látka směřuje ke stavu s nejnižší energií - tj. nejvyšší entropií, z toho důvodu se 2 tělesa na sebe vzájemně působící snaží vyrovnat podmínky a dosáhnout např. stejné teploty, koncentrace (osmotické jevy/ difůze)
epitel vrstva buněk bez mezibuněčných prostor, vystýlá povrch organismů a jejich orgánů
exocytóza proces umožňující vyloučení látek z buňky do vnějšího prostředí
exokarp součást plodu, vnější, obvykle blanitá vrstva oplodí
exokarp vnější kostra bezobratlých živočichů, většinou se skládá z chininu


F

fagocytóza pohlcování cizorodých částic buňkou za účelem výživy nebo obrany
fakultativní paraziti neparazitují stále, jen když mají hlad
feloderm zelená kůra rostlinného stonku obsahující chlorofyl. Vzniká činností felogenu, druhotného dělivého korkového pletiva
felogen druhotné dělivé korkotvorné pletivo, jehož činností vzniká druhotná kůra, felogen vzniká buď přímo z pokožky, nebo z hlubších vrstev
fimbrie buněčná organela, krátké vlákno na povrchu bakterie uplatňující se při jejím pohybu
fosfolipidy složené lipidy, kromě alkoholu a mastné kyseliny obsahují ještě zbytek kyseliny fosforečné - fosfát
fototropismus pohyb orientovaný, způsobený reakcí na světlo, podráždění určuje směr pohybu (negativní - od podnětu, pozitivní - k podnětu)
fyloid, lístek útvar podobný listu vyskytující se u nižších rostlin (některých řas a mechorostů)
fytohormony přirozené metabolity rostlin, které v nízkých koncentracích (1 µm) regulují jejich růst a vývoj


G

gametangium specializovaný pohlavní orgán rostlin, ve kterém se tvoří gamety. U cévnatých rostlin zvané pelatky (produkují samčí gamety) a archegonia (produkují samičí gamety)
gametofyt haploidní generace životního cyklu rostliny tvořící pohlavní buňky (gamety)
gamety zralé pohlavní buňky
gastrovaskulární soustava soustava zajišťující trávení i rozvod živin
gastrula vývojové stadium zárodku mnohobuněčných živočichů; vzniká z blastuly vchlípením určité její části dovnitř do dutiny zv. blastocoel. Tímto procesem (gastrulace) vznikají dva první zárodečné listy, vnější ektoderm a vnitřní entoderm
gibereliny růstové látky rostlin, fytohormony
Golgiho komplex soustava kanálků a váčků v cytoplazmě rostlinných i živočišných buněk, tvořená lipidickými membránami
gonochoristi jedinci mající oddělené pohlaví
gutace výdej vody rostlinou v podobě kapek na okrajích listů


gutaperča vysokomolekulární uhlovodík podobný kaučuku, získávaný z mlékovitého výronu tropického stromu Palaguium gutta. Látka izomerní s kaučukem. Používá se k výrobě podmořských kabelů, jako izolant, ve stomatologii.

H

haploidie stav buněčného jádra, při kterém je přítomna pouze jediná (kompletní) sada chromozómů. Označuje se symbolem n
haustorium přeměněný kořen parazitické rostliny
hemicelulózy skupina polysacharidů s odlišným chemickým složením, často plní zásobní funkci
hemolymfa krvomíza, tělní tekutina některých bezobratlých, zastupuje funkci krve i mízy
hermafrodit jedinec mající vyvinuty samčí i samičí pohlavní orgány
heterogonie střídání pohlavního a partenogenetického rozmnožování
heterotrofie způsob výživy, kdy organismus přijímá uhlík v organické sloučenině
hlízkové bakterie bakterie žijící v symbióze na kořenech bobovitých rostlin, využívají vzdušný dusík
homologní chromozómy dvojice stejně vypadajících chromozómů
hormony chemické látky sloužící k přenosu informací při koordinovaném řízení růstu, vývoje a vztahů organismu ke svému okolí
hydrolýza obecně štěpení chemické vazby působením vody


CH

chaluhy hnědé řasy
chemoautotrofní (chemolitotrofní) bakterieenergii získávají oxidací anorganických látek molekulárním kyslíkem, některé bakterie žijící v půdě
chitin dusíkatý polysacharid, látka zpevňující kutikulu členovců a buněčné stěny některých vyšších hub a plísní. Chemickým složením se podobá celulose
chlorela rod mikroskopických jednobuněčných zelených řa
chlorofyl zelené fotosyntetické pigmenty
chloroplast plastid, tělísko v buňkách rostlin
cholesterol organická látka, výhradně živočišný produkt, u člověka syntetizován téměř ve všech tkáních těla (zejm. v játrech); důležitá stavební součást buněčných membrán cholesterol (snižuje jejich propustnost pro malé molekuly) a výchozí látka pro syntézu důležitých sloučenin v těle (steroidní hormony, žlučové kyseliny).
chromatidy dvě vlákna vznikající zdvojením chromozómu v mitotické interfázi
chorda dorsalis struna hřbetní, chrupavčitá opor těla strunatců, u vývojově vyšších skupin je zatlačena do podoby meziobratlových plotének (obrqatlovci)
chromozóm vláknitý či pentlicovitý útvar, v jehož DNA je obsažena genetická informace organismu


I

inkrustace ukládání anorganických látek do buněčných stěn
iontové kanály molekulární komplexy uložené v buněčných membránách, které umožňují selektivní prostup iontů
izogamety gamety různého pohlaví, ale stejného tvaru a velikosti; vyskytují se u některých jednobuněčných organismů

J

jadérko nucleolus, součást buněčného jádra viditelná v nedělící se buňce; místo, kde dochází k syntéze ribozómů, je tvořeno RNA a bílkovinami
jádro jádrové dřevo – vnitřní část kmene starších stromů, která ztrácí fyziologickou funkci; je sušší než obvodové dřevo aktivních buněk
jádro buněčné nucleus, karyon – kulovitý až oválný kompaktní útvar v buňkách eukaryontních organismů, uložený obvykle v centrální oblasti buňky
jařmo pár lístků ve složeném listu
játrovky zelené výtrusné rostliny příbuzné mechům
jazýček blanitý výrůstek vyvinutý na rozhraní čepele listové a pochvy u trav a ostřic
jednobuněční organismy, jejichž tělo tvoří jediná buňka zajišťující všechny životně důležité funkce
jednodomá rostlina rostlina, která má samčí i samičí rozmnožovací orgány umístěné na stejném jedinci


K

kambium dělivé pletivo vytvářející směrem dovnitř stonku druhotné dřevo a směrem vně druhotné lýko
karboxylové kyseliny kyseliny obsahující karboxylovou skupinu COOH, polární kapalné i pevné látky
katabolismus odbourávání struktur a uvolňování energie. Typ metabolismu charakteristický složitějších látek na látky jednodušší
katalepsie předstírání mrtvého, ochrana před nepřítelem
kauloid lodyze podobný útvar vyskytující se u řas, mechů a játrovek
klíček embryo – základ budoucí rostliny uložený v semeni; složený z pupenu, jednoho nebo více děložních lístků, hypokotylu a kořínku
klíčení obnovení metabolické aktivity a růstu u semen, spor nebo pylu
kloaka společné vyústění trávicího, vylučovacího a pohlavního ústrojí, vyskytuje se např. u obojživelníků, plazů a ptáků
kodón jednotka genetické informace; trojice (triplet) po sobě následujících nukloeotidů v řetězcovité molekule DNA nebo RNA
koenzym nízkomolekulární disociovatelná aktivní skupina enzymu přenášející chemické skupiny, elektrony nebo protony. Koenzym je při katalytické reakci chemicky změněn a pro obnovení funkce enzymu musí být v dalším kroku jeho chemický charakter obnoven.
koheze soudržnost molekul, voda se nasává v celém sloupci
kořenové vlášení soubor kořenových vlásků, tj. absorpčních trichomů pomocí nichž rostliny vstřebávají živiny
kožněsvalový vak hladká svalovina sroslá s pokožkou, slouží k pohybu, vyskytuje se např. u ploštěnců, hlístic, kroužkovců, drápkovců
kutikula povrchová nebuněčná vrstva pokrývající tělo živočichů nebo rostlin, vylučovaná pokožkou
kůra a) pletivo mezi pokožkou a cévními svazky ve stoncích a kořenech cévnatých rostlin, b) všechna pletiva oddělitelná od dřeva, tedy i lýko.
kolce zkrácené, ostře špičaté, tuhé a ztrnovatělé větévky


kvašení přeměna organických látek bez přístupu kyslíku

L

láčka útvar, ve který se přemění pylové zrno po opylení při klíčení na blizně
latex koloidní roztok přírodního kaučuku vyskytující se v mnoha rostlinách
lenticely čočinky – útvary na rostlinných stoncích, které druhotně tloustnou, sloužící k ventilaci vnitřních pletiv
leukoplasty bezbarvé plastidy, organely vyskytující se v cytoplazmě rostlinných buněk
lignin makromolekulární podíl dřevní hmoty vázaný na celulosu a hemicelulosy. Způsobuje tuhost stěn rostlinných buněk. Ve vodě je nerozpustný, nehydrolyzuje se.
lístek lupenitá část složeného listu; při zpeření do dalšího stupně se lístek vyššího řádu nazývá lísteček
listen list, i redukovaný, z jehož úžlabí vyrůstají květy nebo ramena květenství
luciferin látky tukové povahy, substráty enzymu luciferázy
lýko floem, část vodivých pletiv zajišťující transport asimilátů

M

makrobiogenní prvky biogenní prvky nezbytné pro životní pochody rostlin
makroblast dlouhé výhony s dlouhotrvajícím růstem, dlouhými články, vytvářejí se hlavně z terminálních pupenů, téměř všechny mladé dřeviny a výjimečně i dospělé rostliny vytvářejí jen tento typ větévek
malpighické trubice vylučovací soustava např. želvušek, členovců, trubice jsou umístěny na rozhraní střeva a konečníku, trávenina vytváří ve střevě podtlak, díky němuž jsu nasávány odpadní látky, které odcházejí ven z těla řití
masíčko caruncula – olejnatý dužnatý výrůstek na semenech či plodech některých druhů rostlin, např. jaterníku (rod Hepatica) nebo violky (rod Viola). Je lákadlem (potravou) pro hmyz (např. mravence), který semena či drobné plody rostlin roznáší
meióza redukční dělení – zvláštní typ dělení buněčného jádra, při němž se snižuje počet chromozómů u dceřiných jader na polovinu oproti jádru mateřskému a z jader diploidních tak vznikají jádra haploidní.
membrána-tenká planární struktura tvořící rozhraní mezi dvěma látkami
meristém dělivé pletivo nejmladších částí rostlinných orgánů, jehož buňky si trvale uchovaly schopnost dělení.
metabolismus látková výměna; souhrnné označení pro všechny chemické a energetické změny probíhající v živém organismu, které jsou zdrojem energie pro životní pochody a zdrojem látek potřebných pro výstavbu a obnovu opotřebovaných částí těla, metabolismus aerobní potřebuje kyslík, metabolismus anaerobní probíhá bez přítomnosti kyslíku
metafáze jedna z fází dělení buněčného jádra mitózy; v jejím průběhu se chromozómy zkracují, tloustnou a seskupují se v ekvatoriální rovině buňky.
metageneze střídání pohlavního a nepohlavního rozmnožování
metanefridie vylučovací soustava tvořená vývodnými kanálky a plaménkovými buňkami - nasávají odpadní látky, vyskytuje se např. u ploštěnců
mezofyl základní pletivo nadzemních orgánů rostlin, zejména listů. Tvořené parenchymem; obsahuje četné chloroplasty, slouží k fotosyntetické asimilaci.
mezokarpstřední vrstva oplodí; vyskytuje se u dužnatých plodů rostlin (jedlá část malvice nebo peckovice).
mezom střední nevětvená část prýtu ryniofyt
MHC molekuly molekuly na povrchu buněk, podle nichž imunitní systém pozná buňku napadenou parazitem
mikrofilamenty jemná vlákna v buněčné cytoplazmě tvořená bílkovinou aktinem. Spolu s mikrotubuly a intermediálními filamenty tvoří cytoskelet.
mikropyle a) otvor v obalu vajíčka živočicha pro vstup spermie; vyskytuje se např. u ryb; b) klový otvor, jímž proniká pylová láčka do zárodečného vaku u rostlin.
mikrospora a) samčí výtrus kapradinových rostlin; b) u kvetoucích rostlin pylové zrno.
mikrospora a) samčí výtrus kapradinových rostlin; b) u kvetoucích rostlin pylové zrno.
mikrotubuly druh cytoplazmatických vláken v podobě jemných trubiček, jejich hlavní složkou je bílkovina tubulin. Svým prodlužováním a zkracováním se uplatňují při změně tvaru buňky a při jejím pohybu.
mixotrofie způsob výživy, kdy rostlina přijímá dusík z živočichů (masožravé rostliny)
mixocoel tělní dutina vzniklá z coelomu rozpuštěním přepážek, jednolitá tělní dutina
mléčnice kanálky v pletivech některých rostlin nebo u hub, které obsahují mléčně zbarvenou emulzi organických látek (obsahuje zpravidla latex, tuk, bílkoviny aj.)
mykorhizza soužití kořenů rostliny s houbami


N

neurony nervové buňky, zprostředkovávající přenos nervového vzruchu


O

oogonium jednobuněčné gametangium, ve kterém vzniká jedna nebo více vaječných buněk
oogamie oplození nepohyblivé vaječné buňky spermatozoidem
oplodí pletiva tvořící stěnu plodu, obal semene
osmoregulace udržování stálého osmotického tlaku (tlak způsobený pronikáním rozpouštědla do roztoku)


P

parenchym rostlinné pletivo tvořené tenkostěnnými buňkami
partenogeneze způsob rozmnožování, potomci se líhnou z neoplozených vajíček
patogenita schopnost poškozovat zdraví hostitele, snižovat jeho životaschopnost, patogenní organismy způsobují onemocnění
pedogeneze rozmnožování v larválním stadiu
pektiny kyselé polysacharidy, které jsou součástí mezibuněčných prostor mladých pletiv vyšších rostlin, buněčné stěny a buněčné šŤávy vakuol. Hromadí se v dužnatých plodech (jablky, citron...), snadno bobtnají, poutají vodu, a tím ovlivňují hospodaření s vodou. Jejich schopnost tvořit gely se využívá v potravinářském průmyslu.
pelikula útvar z cytoplazmatické membrány na povrchu některých jednobuněčných organismů
pentóza sloučenina obsahující 5 uhlíků
peptidy organické sloučeniny složené ze dvou nebo více aminokyselin spojených peptidovou vazbou. Počet aminokyselin v peptidu je označen latinskými předponami, (dipeptid, tripeptid atd.). Oligopeptidy obsahují deset a méně aminokyselin; polypeptidy obsahují více než deset aminokyselin. Peptidy s relativní atomovou hmotností nad 10 000 (makropeptidy) se považují již za bílkoviny.
peptidová vazba – CO – NH – , nejdůležitější kovalentní vazba mezi zbytky aminokyselin v peptidech a bílkovinách.
pericykl nachází se v kořeni, odděluje střední válec a prim. kůr, zakládají se v něm postranní kořeny.
plastidy organely vyskytující se v různém počtu v cytoplazmě rostlinných buněk. Obsahují barviva, popř. zásobní látky. Více.
plazmodezma propojení protoplastu dvou vedle sebe stojících buněk
podhoubí (mycelium) spleť větvených houbových vláken
pohlavní dvojtvárnost (sexuální dimorfismus) samec se vzhledově odlišuje od samice
populace soubor jedinců téhož druhu, kteří obývají společný areál, jsou vzájemně geneticky příbuzní (tj. pocházejí ze společného předka), jsou schopni se mezi sebou křížit a svými genotypy se tak podílejí na společném genofondu populace
poutko spojuje vajíčko s placentou, jeho prostřednictvím je vajíčko vyživováno
primární pohlavní znaky přítomnost pohlavních orgánů, určují pohlaví jedince
programovaná buněčná smrt (apoptóza) lysozomy se vylijí do buňky a strávijí ji, např. mizení ocásku u pulců žab, mizení blan mezi prsty u lidského embrya
protilátky (imunoglobuliny) bílkoviny přítomné v krevní plazmě (séru), produkované plazmatickými buňkami imunitního systému. Tvoří základ specifické imunity
protonefridie vylučovací ústrojí, jehož součástí jsou vývodné kanálky a plaménkové buňky, vyskytuje se např. u ploštěnců a vířníků
protoplast nahá buňka, tj. bez buněčné stěny. Termín se užívá pro rostlinnou buňku.
pryskyřičné kanálky kanálky v pletivech některých rostlin, vylučují silice a pryskyřice a tím chrání před okusem zvěře a napadením houbami
prýt nadzemní část rostliny (olistěný stonek s květy, plody)
pučení způsob rozmnožování, kdy na mateřské buňce vyrůstá buňka dceřinná, která se po dosažení určité velikosti oddělí
pulzující vakuola vakuola některých prvoků a řas sloužící k udržování stálého osmotického tlaku
purinové báze adenin, guanin - báze navázané v molekulách nukleových kyselin
pyrimidinové báze cytosin, thymin (pouze v DNA), uracyl (poue v RNA)


R

regenerace nahrazení poškozených nebo ztacených buněk, tkání či orgánů
rezervoároví hostitelé (rezervoáry) přirození hostitelé, napadení patogenem u nich nemá smrtelné důsledky
ribozómy buněčné organely, na nichž probíhá syntéza bílkovin
rodozměna (metageneze) střídání pohlavního a nepohlavního rozmnožování
rypák část těla strunovců, vrtejšů, rypeček a hlavatců opatřená kutikulárními háčky, slouží především při získávání potravy, může být zatažitelný


S

saprofytismus přijímání energie z těla mrtvých organismů jejich rozkladem
sekundární pohlavní znaky znaky jimiž se samci vzhledově liší od samic, např. vnější pohlavní orgány, barevné i tvarové odlišnosti
schizocoel neprává druhotná tělní dutina
spermatofor schránka se spermiemi, které samec předává samici, takovýto způsob páření se vyskytuje např. u členovců
sporofyt diploidní nepohlavní generace rostlin, vytváří spory
statocysty buňky mající brvy, které vnímají pohyb statolytů (krystaly CaCo3) uvnitř buňky, slouží k prostorové orientaci, vyskytují se např. u medúzovců, korýšů a pod.
stridulace vyluzování zvuků třením jedné části těla o druhou
striktní paraziti parazitují po celý život, hostitele neopouštějí
stroma vnitřní hmota chloroplastů, v níž se nacházejí thylakoidy
stigma (světločivná skvrna) část plastidu nebo samostatná organela některých bičíkovců, obsahující červené pigmenty, díky ní organismus reaguje na světlo
symbióza soužití dvou organismů, z něhož mají oba prospěch
synantropní organismy organismy vázané svým výskytem na lidská sídla, žijící s člověkem


T

telom větve prýtu ryniofyt
termofilní organismy organismy, jimž se nejlépe daří ve velmi teplém prostředí
termoregulace řízení tělesné teploty
tkáň soubor buněk jednoho či více typů zajišťujících vykonávání stejné funkce
transpirační sání ovzduší je vodními parami nasyceno méně než mezibuněčné prostory rostliny, v důsledku toho voda uniká průduchy a tyto molekuly "táhnou" molekuly vody cévami díky kohezi (soudržnosti) molekul vody
thylakoidy členité měchýřkovité útvary uvnitř chloroplastů rostlin, ohraničené membránami. Vnitřek thylakoidů se nazývá lumen. V thylakoidech jsou zakotveny dva typy fotosystémů a probíhá v nich světelná fáze fotosyntézy. U prokaryotních organismů jsou volné - nejsou vyvinuty chloroplasty.


V

vnější oplození spermie a vajíčka jsou vypuštěny do vody, kde splynou, vyskytuje se převážně u vodních živočichů
vývoj nepřímý z vajíčka se líhne larva, z ní vyroste dospělec, vajíčka živočichů s nepřímým vývojem obsahují malé množství žloutku
vývoj přímý z vajíčka se líhne rovnou dospělý jedinec, vajíčko obsahuje hodně žloutku
vzdušnice dýchací ústrojí většiny členovců, vznikly vnitřní vychlípeninami ektodermu, které v podobě postupně se větvících a úžících trubic prostupují celé tělo živočicha


Z

zygota první buňka vzniklá splynutím samčí a samičí pohlavní buňky, tj. oplozené vajíčko
žábry slouží k dýchání vodním živočichů, vznikají jako vychlípeniny pokožky