Stavba a klasifikace virů

zpět     Systematické členění virů
Je poměrně obtížné charakterizovat stavbu virové částice obecně. Viry se velmi liší velikostí – od částic o průměru okolo 800 nm (mimiviry), které lze spatřit i kvalitním světelným mikroskopem až po částice o průměru okolo 20 nm, tj. o velikosti ribozómu. Virové částice mají rovněž různé tvary a symetrie – dvacetistěnné (ikosahedrální), dvanáctistěnné (dodekahedrické), helikální, tyčinkovité, viry kombinující několik symetrií (například fág T4) či zcela nepravidelné. Některé viry jsou kromě obalového proteinu ještě obaleny polopropustnou membránou – například viry chřipky nebo HIV.

Tři různé typy virů: v levé části virus infikující bakterie neboli bakteriofág,
vpravo nahoře neobalený virus s ikosahedrální symetrií,
vpravo dole retrovirus HIV u kterého je virová částice ještě obalena membránou
s povrchovými glykoproteidy. Genomová nukleová kyselina
je znázorněna modře
    Všechny virové částice však musí obsahovat dědičnou výbavu viru – genom. Právě na základě velikosti a složení virového genomu jsou viry klasifikovány.
Rozlišujeme tak viry s: Díky tomu, že jsou neustále objevovány nové viry i v prostředích kde je nikdo nečekal a o těch již známých získáváme nové a podrobnější informace, je taxonomická klasifikace virů je poměrně živý proces. Přibližně jednou ročně proto vydává International Comitee for Taxonomy of Viruses (Mezinárodní komise pro klasifikaci virů, ICTV) taxonomický seznam známých virů.

Virový genom obsahuje od několika málo genů (virus tabákové mozaiky má pouhé 3 geny) až po několik tisíc (genom mimivirů obsahuje 1260 genů, tj. dvakrát více než nejjednodušší bakterie).
    Virové geny a jimi kódované proteiny většinou rozdělujeme na strukturální, tj. takové které tvoří součást infekční virové částice (virionu) a nestrukturální – tj. většinou enzymy zodpovědné za replikaci viru a za přeprogramování hostitelské buňky pro potřeby viru.
    Jindy jsou rovněž geny rozdělovány na ranné (early) a pozdní (late) podle toho, jak dlouho po infekci hostitelské buňky začne jejich exprese

Složení viru

Nukleová kyselina

DNA může být dvouřetězcová i jednořetězcová, lineární nebo cyklická a obsahovat 3 až stovky genů. Kapsid virů s dvouřetězcovou DNA je nejčastěji pravidelný dvacetistěn (kapsid ikosaedrický), kapsidy virů s jednořetězcovou DNA bývají dvanáctistěnné (dodekaedrické) nebo šroubovicové (helikální).
RNA je dvouřetězcová, nebo jednořetězcová a lineární.

Rozdělení virů

Každý virus je schopen infikovat jen určitý okruh buněk, které mu umožňují navázat se na specifickou molekulární strukturu v membráně, respektive stěně, na tzv. receptor. Ze strany viru se na tom podílí také specifická molekulární struktura. Jen buňky nesoucí specifické receptory mohou být virem infikovány. Receptory pro daný virus nesou jen buňky určitého druhu a obvykle ještě jen buňky určitého tkáňového typu.

- bakteriofágy: zkráceně fágy, existují DNA i RNA-fágy, napadají bakterie
- cyanofágy: napadají sinice
- rostlinné viry: většinou RNA viry
- mykofágy: napadají houby
- živočišné viry: DNA i RNA viry, dělí se na viry bezobratlých a viry obratlovců

virion viru tabákové mozaiky
a - RNA
b - bílkoviny kapsidu
struktura a tvar bakteriofága T4
a - hlavička
b- kapsid
c - dutina (trubice) bičíku
d - bazální ploténka
e - DNA
f - bičík, pochva bičíku (stažitelný)
g - vlákna